Slovo „fotografie” jsem poprvé začal chápat s první publikací na webu, kdy jsem dostal značné negativní komentáře, což mě víc vyburcovalo ke zlepšení svých fotek. V mé rodině byl zpřízněn fotografii jen strýc mého otce a nikdo nepřipisoval, že by někdo toto nadšení mohl „podědit.” Proto každý můj úspěch mě posouval dál. Pro mě „ fotografie” je něco záhadného, jelikož si to človek ani neuvědomuje, že vlastně stisknutím spouště zmrazuje okolní dění, tím pádem je obtížnější vyjádřit pocity, náladu a vůbec věci jako je láska, úsměv, přátelství, zábava,  stydlivost, ale i radost a hněv. Proto mé stopy vedou k poznávání, pozorování a posléze zachycení momentů, které si člověk ani neuvědomuje.